Deset vykuchaných tlustočervů

Taková malá chuťovka pro Gleti. Přeji hodně představivosti :D Neprošlo beta-readem, všechny chyby padají na mou hlavu...

Varování: Nečtěte před jídlem, po jídle či během jídla.

Žánr: chuťovka

Severus si otřel sliz z očí, aby viděl trochu lépe. Tak přece se mu povedlo vydrápat se ven. Tlustočerv měl dost hnusnou smrt. A Severus měl nehty sedřené do krve. Ale stálo to za to. Vydrápal prvně stěnu žaludku, snažil se nedýchat nechutný zápach, párkrát si nechtěně loknul tlustočervových žaludečních šťáv. Což ustál, ale potřetí si toho Harry všiml a vyzvracel se. Takže v tekutině kolem nich plaval ještě i Harryho oběd.

Severus si zahojil zkrvavené prsty. Rozhodně to byla lepší než možnost, kterou navrhoval Harry. Cestovat konečníkem, uf. Harry byl celý mokrý a v obličeji zelený, když se prodíral břichem tlustočerva ven. Pořád mu bylo špatně a jakmile se vytáhl z úzké díry, kterou tlustočervovi vydrápali, mlasklo to. Harry běžel do sprchy, ani se Severuse nezeptal, zda ji může použít. Nezdvořák.

Severus si přivolal svou hůlku a dorazil tlustočerva, který se stále trochu hýbal, ztěžka dýchal a z břišní dutiny mu vytékala modrá krev a hnis. Na sebe pak Severus použil čistící kouzla, nechtěl obtěžovat zápachem sám sebe.

Když Harry po několika hodinách konečně vyšel z koupelny, měl už Severus tlustočerva vykuchaného, naporcovaného a naloženého do láku. Představa, že má konečně dostatečné množství zásob této suroviny mu způsobovala podivnou radost a klid. Harry jeho nadšení nejspíš nesdílel, zavrtěl hlavou a zdrceně si sedl na židli.

„Kolik tam těch slimáků bylo?“

„Deset, Harry. Vždycky deset, od jisté doby.“

Harry mechanicky přikývl, evidentně si Severusovu poznámku nedokázal přebrat.

„Takže jeden je vyřízený, a devět jich ještě zbývá. Jdeme na lov?“

„Jistě.“

Harry se Severusem sledovali slizké stopy, které tlustočervi zanechali a které je neomylně vedly do Velké síně.  Před vstupem si Harry svého učitele za hábit přitáhl a vtiskl mu na rty rychlý polibek. Severus dvakrát zamrkal, než se odtáhl, upravil si hábit a otevřel dveře. Obrázek, který se jim takto naskytl, byl nepřekonatelný.

Albus Brumbál seděl v čele stolu, úsměv od ucha k uchu. Děsivé. Stoly se prohýbaly. Tak ohromnou hostinu Bradavice ještě nikdy nezažily. Vůně pečeného masa se linula po chodbách, smažená játra, řízky, tlačenka i jitrnice.

„Páni, co se to…?“

Severus se ušklíbl, tentokrát byl v obličeji lehce nazelenalý on.

„Takto, pane Pottere, vyřešil pan ředitel náš malý tlustočerví problém. Přeji vám dobrou chuť.“