Pro přátele, 9

„Tady, najděte veškeré informace o působení rulíku zlomocného v mnoholičném lektvaru. Využijte mou knihovnu.“

Snape přišel do kuchyně, jen aby Harrymu předal instrukce, a pak se zase vypařil. Harry vytřeštil oči. To má hledat ve všech Snapových knihách? To mu zabere věčnost! Nicméně, Snape mu nedal časový limit, že? Třeba je to nějaký celoživotní úkol, aby se Harry v tomhle domě nenudil. Protáhl si bolavá záda a zívl, rozhodl se hledání nechat na další den a jít se vyspat. Zjistil, že na dveře funguje stejný trik, jako na skřínku s jídlem, tudíž dostat se do jiné místnosti mu nyní zabralo o dost méně času. Pochopil, jak je možné, že se Snape vždy tak najednou objevil a pak zmizel. Dveře umožňovaly vejít přesně tam, kam jste chtěli, a neztrácet drahocenný čas. Harry si přál použít koupelnu, namočit se do velké vany a zapomenout na vše. Jenže když vešel dveřmi do prostorné koupelny, zatočila se mu hlava. Vše se v něm sevřelo, nechápal to. Chtěl utéct, ale nemohl se hnout, jen dýchal stále rychleji a rychleji.

Nakonec dokázal na roztřesených nohou místnost opustit. Když zavřel dveře, ocitl se v ložnici. Svalil se do postele a pomalu se zklidňoval. Tohle nedávalo smysl, je nebelvír, nemá přece strach z prázdné koupelny? Odkdy se, pro Merlina, bojí vany? Naposledy přece – aha, naposledy tam myl Snapovi- ne, nic. Viděl Snapa ve vaně a to k panickému záchvatu bohatě stačí. Zachumlal se do peřiny a schoulil se do klubíčka co nejvíce to šlo. Měl zavřené oči, ale nespal. Příliš mnoho věcí se mu teď honilo hlavou. Snape se choval divně. Udělat z Harryho domácího skřítka nebylo žádné mučení, to dělal celý život. A co když nakonec ta sova nebyla Hermiona? Co když ho Snape nějak podvedl? A co to bylo za hlas, který promlouvat, když spolu vařili a který Snape ignoroval? Příliš mnoho otázek pro jednoho nebelvíra.

Dveře do ložnice se pomalu otevřely a Harry zpozorněl. Slyšel opatrné, tiché kroky, jak se přibližovaly k jeho posteli, Harry byl připravený k útěku v případě, že by jej přišel někdo napadnout. Koneckonců, mohl by to být klidně nějaký smrtijed, co přišel navštívit Snapa, že? Rozhodl se, že nepropásne svou šanci na překvapení útočníka a dál předstíral spánek, svaly měl všechny napnuté a srdce mu bilo rychleji a rychleji, jak se mu adrenalin pumpoval do těla. Jenže místo útoku oslyšel tiché zašumění a hlas, který už jednou slyšel v kuchyni. Byl jemný a hladil, rozhodně to byl ženský hlas, i když byl spíš hlubší.

„Malý odvážný nebelvír spící ve tvé vlastní posteli, jsi schopen se o něj postarat, nebo i jeho zničíš? OBAVA!“

„Pšššt, tak už dost.“

Druhý hlas byl Snape a Harry teď měl jasný důkaz, že nešlo o výplod jeho fantazie, když Snape na hlas také reagoval. Bojoval se svou zvědavostí otevřít oči a podívat se, co se děje. Překvapivě se zklidnil v momentě, kdy uslyšel Snapův hlas. Zvláštní, ten muž mu slíbil hodně dlouhý život a Harrymu ten slib tak nějak stačil.

Zhoupnutí postele dávalo znát, že Snape si přisedl. A pak už se nedělo nic. Snape se nepohnul a Harry neměl odvahu dát najevo, že nespí, i když věděl, že se už nic nového evidentně dnes nedozví. Za dobu, které se zdála být věčností, Snape tiše vstal a odešel z pokoje. Harry se ještě chvíli nepohnul a pak, když už bylo jisté, že je tam sám, si zhluboka oddechnul. Jedna z nejdelších nocí v životě.

O pár minut později zakukaly hodiny. Čas vstávat. Přestože nebyly ve stejné místnosti, kde Harry ležel, slyšel je velmi zřetelně. Poslušně vstal a vypravil se na svou druhou misi do koupelny. Když otvíral dveře, nevěděl proč, ale strašně si přál, aby v koupelně nebyla vana. Dostal se do mnohem menší koupelny, kde byl jen záchod, umyvadlo a sprchový kout. Chvíli stál ve dveřích, ale nijak jej to neznervózňovalo, takže použil záchod i sprchu. Zjistil, že nemá žádné čisté oblečení na převlečení, takže se oblékl do toho samého a šel připravit snídani.

Snape seděl v kuchyni, před sebou hrnek kávy a noviny.

„Šaty máte ve skříni, nechci, abyste tady chodil pořád v tom samém a můj dům pak zapáchal nemytým puberťákem,“ zkonstatoval Snape a vrátil se ke svému čtení.

„Aha,“ řekl jen Harry a kousl se do jazyka, když viděl Snapův úbor, naprosto totožný se včerejším. Pokrytec.

„Co chcete k snídani, pane?“

„Vajíčka.“

„Spal jste dobře?“ zeptal se Harry, ne že by se o Snapa zajímal, jen byl zvědavý, co mu na tohle řekne.

„Ano, asi tak dobře, jako vy.“ Snapův pronikavý pohled donutil Harryho zčervenat.

„Zdál se mi zvláštní sen,“ zkoušel Harry.

„Teď lžete.“

„Proč myslíte?“

„Pottere, nebuďte idiot! Udělejte snídani a dnes večer si vezmete bezesný spánek. A buďte zticha.“

Sakra, tak ze Snapovy reakce na nějakých 70% tušil, že poznal, že Harry nespí. Byla to nějaká hra? Kontrola Harryho reakce? Soutěž, kdo vydrží celou noc předstírat? Harry začal dělat vaječinu a rozhodl se, že tohle vyřeší později. Už měl skoro hotovo, když se domem rozeznil alarm. Snape doslova vyskočil ze židle, Harry chtěl jít za ním, ale on se otočila  řekl docela jasný příkaz.

„Pottere, ani se nehnete, je to jasné?“ a zmizel za dveřmi. A Harry stál, protože nechtěl slyšet soví nářek. Ruku měl dost hloupě položenou na sporáku, jejím hřbetem se dotýkal žhavé železné části. Jenže než stihnul ruku stáhnout, Snape řekl, aby se ani nehnul. Platí to doslovně? Potrestá smlouva Hermionu nějak za to, když se teď Harry pohne? A tak Harry stál, nehybný, bolest mu trochu ulevila při rozhodování, co dál. Snape řekl nehýbat se, a Harry se nepohne. Cítil vůni škvařené kůže a v očích se mu objevily slzy, ale ne, nepohne se. Pro Hermionu by udělal všechno.

Snape se vrátil asi za deset minut a zděšeně zíral na nehybného Harryho. „Pottere!“ křikl a schmatl Harryho ruku, kde byla až do masa vypálená čára. „Co to k čertu má být?“ V rohu pokoje se otevřela malá skřínka, které si Harry předtím nevšiml, a Snapovi do ruky přiletěly dva lektvary.

„Tenhle vypijte, najednou, hned.“ Harry se napil z nabízené lahvičky, zatímco Snape z druhé lahvičky použil pár kapek a ty začal roztírat po Harryho popálenině. Bylo to nepříjemné a snad ještě bolestivější než předtím, a přestože se Harry  styděl, nemohl neplakat.

„STRACH! VZTEK! STUD! OBAVA! STAROSTLIVOST! Severusi, nepoznávám tě!“

 Harry zíral na čtyři velké bubliny, které se teď vznášely kolem Snapovy hlavy, každá z nich byla ve skutečnosti pocitem. Bolest v ruce povolila, jakmile lektvar, nebo mast, co Snape použil, začala zabírat. A Harry nemohl vyjít z toho překvapení, když zjistil, že Severus Snape má pravděpodobně i jiné pocity než vztek a zahořklost. Pokud tedy tohle kouzlo není jen nějakým hloupým trikem.